Chemopetrol Litvínov (1968-2004)

02.08.1968 16:21

Teď bych se ale rád vrátil na začátek tohoto stručného životopisu a věnoval mu popis sezón, které odchytal za Litvínov. Udělal toho pro litvínovský a československý hokej víc, než můžu obrázky a textem doložit.

Miroslav Kapoun

Datum narození: 23.4.1950

Post: Brankář

Kluby: Litvínov, Liberec, Sarajevo, Croix

Charakteristika
Díky své sportovní dlouhověkosti a stabilitě formy zaujímá významné místo mezi českými, a výjimečné mezi litvínovskými brankáři. Vyznával tzv. stojící styl a dokázal uplatňovat bohaté zkušenosti.

Zajímavost
Rekordman v počtu odehraných sezón - má jich na kontě 17. V nich odehrál 554 zápasů a obdržel 1833 branek s průměrem 3,3 branky na zápas.

Sezóna Klub Liga Zápasů Gólů Prům. %
1968/70 VTJ Liberec 1.CZE - - -
1970/71 Litvínov CZE 18 54 3
1971/72 Litvínov CZE 26 72 2,77
1972/73 Litvínov CZE 27 95 3,52
1973/74 Litvínov CZE 43 150 3,49
1974/75 Litvínov CZE 44 150 3,41
1975/76 Litvínov CZE 26 93 3,58
1976/77 Litvínov CZE 38 116 3,05
1977/78 Litvínov CZE 44 113 2,57
1978/79 Litvínov CZE 20 70 3,5
1979/80 Litvínov CZE 36 122 3,39
1980/81 Litvínov CZE 43 171 3,98
1981/82 Litvínov CZE 42 148 3,52
1982/83 Litvínov CZE 37 130 3,51
1983/84 Litvínov CZE 36 96 2,67
1984/85 Litvínov CZE 41 143 3,49
1985/86 Litvínov CZE 15 51 3,49
1986/87 Liberec CZE - - -
1986/87 Litvínov CZE 18 59 3,28
1987/88 Sarajevo YUG - - -
1988/89 Croix FRA - - -

Sezóna 1970/71

V kádru došlo k minimálním změnám. Po působení v zahraničí se ještě na rok vrátil do mužstva Hudec, z Chomutova přišel mladý Leška a z dorostu byl namísto brankáře Trupa přeřazen Kapoun. Ze stabilních hráčů neodešel nikdo a tak pod vedením nového trenéra K. Macha chtěl Litvínov tentokrát absolvovat sezónu bez sestupových starostí.
Úvod tomu ale mnoho nenasvědčoval. Těžký los a porážky v Plzni (0:8) a Košicích (2:4) nechaly CHZ čekat na první bod do 3. kola proti Č. Budějovicím (6:6) a na první vítězství ještě o kolo déle. Stálo však za to - Východočech Karel Mach se pomstil svým bývalým chlebodárcům v Pardubicích (6:1). Vzápětí však mužstvo navlas shodnými výsledky nachytali Kladno a Jihlava, což znamenalo znovu pád na chvost tabulky.
Od té chvíle přece jen začalo (zejména přes zápasy z domácího ledu, kde zůstalo až do 27. kola neporaženo - z 10 zápasů 17 bodů) získávat sebevědomí. Naopak venku se mnoho nedařilo (dohromady za celý ročník jen tři výhry a tři remízy). Z toho všeho rezultoval pohyb okolo 7. - 8. místa, v bezpečném odstupu od poslední Plzně. Mužstvo bylo na tehdejší dobu velmi mladé (věkový průměr necelých 23 let) a tlaku cizího prostředí většinou nedokázalo čelit. Doma to s podporou publika bylo o mnoho lepší. Konečné umístění nebyl žádný zázrak, ale za neúspěch rozhodně považováno nebylo.

Sezóna 1971/72

Na vojnu odešel obránce Rykl, naopak z Jihlavy se vrátil Jiří Bubla. Dále narukoval Waldhauser a v průběhu roku debutoval mladý Tarant. O oslabení se tedy nedalo hovořit a mužstvo také od začátku hrálo celkem podle předpokladů. Doma převážně vítězilo a občasné ztráty dokázalo kompenzovat venku. Po vítězství v Pardubicích ve 12. kole se dokonce krátce objevilo na 3. místě tabulky, aby pak dlouho drželo pátou příčku, v bezpečném odstupu od konce tabulky. Po dalším úspěchu nad Spartou ve 24. kole nemělo velký odstup ani od její špice.
Jenže právě v tomto okamžiku jako by propadlo sebeuspokojení a přišla nevídaná série - osm porážek za sebou! Začalo to ještě před olympijskou přestávkou a pokračovalo i po ní. V jen šestatřicetizápasové soutěži to byla malá tragédie. Po sedmém neúspěchu v řadě ve 30. kole klesl Litvínov na předposlední místo, tři body před Gottwaldov. Tento náskok se po dalším kole ztenčil na jediný bod. Remíza na Spartě, tehdy také ohrožené sestupem, měla signalizovat zlepšení, ale po další prohře doma s Košicemi bylo jasné, že klíčové může být už 35. kolo. Nebylo, Litvínov prohrál na Kladně (4:6) a Gottwaldov propásl velkou šanci doma s Pardubicemi (1:3). O sestupujícím tak rozhodovaly až poslední zápasy. "Ševci" jeli ven a zde podlehli čerstvému mistru Jihlavě (0:8), naši doma s Budějovicemi šanci nepustili (5:1).
O výkonnostní křivce týmu nejlépe vypovídá přehled bodů získaných v jednotlivých čtvrtinách soutěže (vždy devět kol): 9, 8, 7 a 3 body! Také fakt, že mužstvo získalo v posledních 12 kolech jediné vítězství, byl vážným varováním. Hlinka se spolu s Daňkem (Bubla zraněn) zúčastnil ZOH v japonském Sapporu, odkud přivezli bronzové medaile.
Asi každý by dnes chtěl vidět třeba utkání Litvínov - Slovan (4:4), o kterém tehdy Průboj mj. napsal: "Milou pozornost projevil kapitán domácího celku Ivan Hlinka svému kolegovi v dresu hostí Václavu Nedomanskému, když mu k jeho jmeninám na ledě před utkáním předal kytici karafiátů. Sklidil za to velký potlesk přeplněné haly...
Rozhodčí nechali hře volný spád a devět tisíc diváků vidělo hru výborné úrovně."

Sezóna 1972/73

Hráčských změn mnoho nebylo - ze stabilního kádru odešli jen obránci Egermajer a Rippel, na vojnu pak útočník Tarant. Debutoval další obránce Kracík, z Prahy se vrátil Vopat.
Liga začala předehrávaným 10. kolem, teprve poté pokračovala prvním. Na Litvínov tak čekal v prvních dvou kolech shodný soupeř - České Budějovice. A byl to neúspěšný prolog - nezískal ani bod (2:3 a 4:6).
Po debaklu v Jihlavě (0:11) byla v příznivcích malá dušička, ale duel s Kladnem (3:0) ve 4. kole protrhl smůlu a tým se chytil. Až na začátek 2. čtvrtiny (tři porážky za sebou) pravidelně bodoval, v polovině soutěže se objevil na 5. místě, krátce dokonce na čtvrtém, zaručujícím účast v play-off.
Nakonec díky horšímu závěru klesl na sedmou pozici. V posledním kole se ji výhrou nad Spartou (4:3) podařilo udržet právě na úkor Pražanů. Za pět let si oba týmy závěrečný souboj zopakovaly, v sázce už však byla medaile...
Konec dobrý, všechno dobré, oproti minulé sezóně to představovalo polepšení o dvě příčky, což bylo hodnoceno jako úspěch, byť jednu chvíli se mužstvo mohlo opájet i nadějemi na účast ve čtyřčlenné finálové skupině. Do té doby ale Litvínov lépe nikdy neskončil.
Ještě v tomto i následujícím ročníku vystačilo tým na sezónu s pouhými šesti obránci.

Sezóna 1973/74

Liga se rozšířila na 12 mužstev, k šestatřiceti kolům přibylo dalších osm a byl to šťastný model, vydržel (s roční výjimkou) dalších 11 let! Věc v dnešní době nevídaná...
Změn v kádru bylo i na tehdejší období minimum - s mužstvem se rozloučil dlouholetý obránce Piskač, poslední pamětník premiérové sezóny 1959/60, a přišel brankář Březina.
Můj dům, můj hrad, platilo v prvních čtyřech kolech jak pro Litvínov, tak i pro jeho soupeře venku. V dalších třech kolech bylo vše přesně obráceně, ale pak šly výkony týmu nahoru, dvakrát vyhrál a na domácí duel se Spartou bylo vyprodáno. Po vítězství nad ní (2:1) a dalších bodech z Brna (4:2) se Litvínov v 11. kole ocitl na 2. místě tabulky, historicky vůbec nejvýše! Jenže mužstvo jako by se poté zaleklo velké šance, ještě dvakrát bylo sice třetí, ale postupně se v tabulce propadalo. Po Novém roce se ještě několikrát objevilo na 5. místě, ale závěr dohrávalo v hlubokém útlumu (7 porážek za sebou) a skončilo nakonec až osmé. Na poslední tři domácí zápasy přišly dohromady jen čtyři tisícovky diváků, snad i kvůli jarnímu počasí - liga končila až po MS, rekordně pozdě (15. května). S týmem se po čtyřech letech rozloučil trenér Mach, po němž zůstal v Litvínově velký kus poctivé práce.
O tom, že soutěž měla pro Litvínov dva zcela rozdílné "poločasy" svědčí bodové zisky v jednotlivých čtvrtinách - 14, 14, 6 a 6 bodů. Byl to dvanáctý rok po sobě, co se mužstvo umístilo v rozmezí 7. - 9. místě, nicméně blýskání na lepší časy bylo evidentní.

Sezóna 1974/75

Největší ztrátou byl odchod Nedvěda do Liberce, naopak objevili se mladí hráči a vesměs také pozdější opory: Kýhos, Kokrment a Leška.
Mužstvo chtělo v úvodu zopakovat úspěšný start z minulé sezóny a po nevydařené overtuře se mu to povedlo, vyhrálo čtyřikrát za sebou. Velkou psychickou vzpruhou byl zejména úspěch v Jihlavě (4:1). Vyšvihlo se tak opět na 2. místo v tabulce a po dalším vítězství v Gottwaldově (7:1) se ocitlo jen o skóre za vedoucím Kladnem!
Pak jako by mu došel dech a ze tří utkání na domácím ledě vytěžilo jen dva body za hubenou výhru (1:0) nad Brnem. Ale i tak končil Litvínov po dalších dvou porážkách 1. čtvrtinu na pěkné čtvrté příčce.
V odvetách už se vedlo se střídavými úspěchy, 23 bodů po polovině soutěže znamenalo střed tabulky. V novoročním pokračování však přišly tři výhry za sebou a vše nasvědčovalo tomu, že tým ještě špici tabulky neřekl své poslední slovo.
Na Spartu ve 30. kole bylo vyprodáno, stačilo to však pouze na bod (2:2) a po porážce na ledě vedoucího Kladna se pozornost upřela ke snaze udržet se v první polovině tabulky. Ještě nikdy se to v historii oddílu nepodařilo! Mužstvo již bylo vyzrálé, od soupeřů získalo 21 bodů a v posledním kole si výhrou nad Plzní zajistilo vynikající 4. místo a tím i největší úspěch v dosavadním působení v 1. lize.
Soutěži celkově chyběl náboj, o titulu (Kladno) i sestupujícím (Gottwaldov) bylo rozhodnuto dávno před koncem a poslední kola se hrála před poloprázdnými ochozy. Rekord drželo utkání Slovan -Litvínov ve 38. kole - v konkurenci televizního fotbalu Bohemians - Slovan přišlo do hlediště pouhých 200 diváků. Viděli remízu (3:3).
O vysoké vyrovnanosti výkonů mužstva svědčí bodové zisky v jednotlivých čtvrtinách - 11, 12, 13 a znovu 13 bodů. Ve famózní formě odehrál celý ročník Ivan Hlinka, podílející se sám na polovině (!) branek týmu!

Sezóna 1975/76

Liga se v tomto roce kvůli ZOH v Innsbrucku vrátila k modelu, kterým se naposledy hrálo v roce 1965: nejprve dvakrát každý s každým, poté rozdělení mužstev do skupin o 1. - 6. a 7. - 12. místo a v nich opět dvakrát každý s každým. Ušetřilo se tak dvanáct hracích termínů.
Litvínov měl být po loňském úspěchu jedním z aspirantů na finálovou skupinu. Odešli zkušení útočníci Marx a Kašťák, narukoval Kýhos, debutoval mladý opavský talent Chabroň.
Úvodní los byl k našim nebývale milosrdný, začínalo se dvakrát doma. Vyšlo to ale jen proti Pardubicím (2:1), ne už s Košicemi (3:7). V dalších sedmi kolech byl zisk z domácího ledu stoprocentní, ovšem venku nulový.
V té chvíli chyběl Litvínovu jediný bod na třetí Kladno, jenže nalomil jej nešťastný duel na Slovanu, který po vyrovnaném a divokém průběhu prohrál brankou 30 vteřin před koncem (6:7). Následovala porážka doma s Košicemi (2:5), když poslední třetinu mužstvo prohrálo 0:4 a černá série se natáhla na šest porážek. Během ní došlo k výměně trenéra (ten rok nikoli poslední) a tým se propadl až na předposlední místo, jen o skóre před brněnský Ingstav. Od té chvíle už to byla stará známá písnička - hrálo se zase o záchranu...
S tím už měla naštěstí většina hráčů bohaté zkušenosti a náročný závěr soutěže opět dokázala zvládnout. Šňůru neúspěchů přerušila výhra nad Spartou (3:2), když všechny branky padly v poslední třetině. Další dvě vítězství zajistila před Ingstavem malý náskok, který se pak dařilo udržet až do konce. Zamrzel už jen debakl na Kladně (2:10).
I tak nad vyzněním sezóny převládaly rozpaky, po slibném 4. místu rok předtím to byl krok zpět a sportovní veřejnost po sedmnácti letech v nejvyšší soutěži už přece jen prahla po větším úspěchu...

Sezóna 1976/77

Bláznivější" zápas na úvod si nikdo nedovedl představit. Výsledek utkání Kladno - Litvínov (8:4) až takovým překvapením nebyl, jednotlivé třetiny však ano - 3:0, 0:4 a 5:0! Důsledek? Ještě po 9. kole byl psychicky nalomený tým bez vítězství poslední se ziskem jediného bodu! Tím se zdál být udán ráz celé sezóně: tedy opět "starý známý" boj o bytí a nebytí...
Obrana lacino inkasovala a útočníci vstřelili v osmi zápasech jen 13 branek. Vedení mužstva se proto odhodlalo k radikálnímu kroku a v 9. kole poslalo doma proti Pardubicím na led hned tři novice - Hrabáka, Kůrovce a Hübla. Okamžitý efekt to sice nepřineslo (3:6), když všechny góly musela obstarat zase jen Hlinkova pětka, ale v mužstvu se rozhýbaly stojaté vody, zvýšila konkurence a výsledek se dostavil o kolo později v podobě vysoké výhry v Gottwaldově (9:3). Celek se postavil na nohy a po pouhých pěti bodech v první čtvrtině jich ve druhé získal jedenáct a ve třetí deset. Rozstřílel se Hlinka, celkový počet jeho hattricků (23) je v Litvínově dodnes unikátní.
Litvínov pod jeho taktovkou mocně finišoval a 14 bodů v poslední čtvrtině znamenalo konečné 9. místo, jen bod od sedmého týmu.
Vše signalizovalo zlepšení, které se naplno mělo projevit už příští rok. Tentokrát mrzel hlavně nevydařený začátek, po němž mužstvo dokázalo, že jednoznačně mělo navíc, než na další z řady umístění ve druhé polovině tabulky.

Sezóna 1977/78

Severočeskou diváckou obec zachvátil do té doby nepoznaný hokejový entuziasmus. Zažila první slavnou sezónu v litvínovské ligové historii, slavnější právě o to, že byla první tak velmi úspěšná.
Vše lze přirovnat k situaci, kdy outsider po mnoha a mnoha prohraných zápasech nastupuje po sté proti favoritovi. A najednou - mávnutí kouzelného proutku, nahromaděná energie se uvolňuje a podceňovanému začíná vycházet vše, na co sáhne. Sportovně se "zblázní", narostou mu křídla a je schopen velikých věcí. Právě to byl případ Litvínova na podzim 1977.
V předcházejících osmnácti letech se tým celkem 17x - více či méně, déle či krátce - pokaždé jen zachraňoval, 17 let chodili lidé na stadión s obavami a na konci sezóny si vždy oddechli - tak jsme přežili další rok. Osm let trvalo, než se v trpělivě pěstované mládežnické líhni objevily první výrazné talenty, další čtyři roky, než se tyto talenty prosadily v "A" mužstvu a posléze i v reprezentaci. Nějaký čas musel uběhnout, než se kolem nich vytvořil kompaktní kolektiv. A tahle doba nastala právě teď.
U mužstva zůstal trenérský triumvirát Voříšek, Beránek, Hlinka, vesměs do nižších soutěží z něj odešli Waldhauser, Leška, Zikmund, Bahenský a Deus, na vojnu obránce Karagavrilidis, a tak se o mnoho víc než loňské 9. místo nečekalo. Výrazněji se však začali prosazovat budoucí reprezentanti Kadlec a Kokrment, z vojny se vrátil konstruktivní centr Kýhos, z Mostu přišel nadějný osmnáctiletý Jeřábek - všechno příslušníci nové generace. Z Ústí do Litvínova se přesunulo šikovné křídlo Kodrle a na postu druhého brankáře nahradil Svobodu Hrabák. Ke změně došlo i v 1. pětce - k osvědčené dvojici Ulrych - Hlinka postavili trenéři Machuldu.
Vše začalo nenápadně. Těžký los v úvodu poslal mužstvo na led Jihlavy (4:6) a Pardubic (3:3) a už bod od "Perníkařů" cosi naznačoval. Koho by však v tu chvíli napadlo, že právě začala naprosto ojedinělá série! Zejména když další zápas doma s Vítkovicemi žádný oslnivý výkon nepřinesl (3:2). Ale v následujícím kole to venku odnesl Trenčín (7:3, hattrickem se blýskl Ulrych) a po něm Brno (4:1). To už se Litvínov objevil na 3. místě tabulky a po fotbalové výhře v Plzni (2:1) mu patřila dokonce 2. příčka. Další zápis do historie přišel v 7. kole - s vůbec první dvoucifernou porážkou v historii odjížděly ze severu Čech Košice (10:0), třikrát skóroval Hlinka. Ani Č. Budějovice pak nedokázaly překonat výborného Kapouna více než jednou, natož přerušit vítěznou sérii (3:1) a bylo to tady - Litvínov se vůbec poprvé ve své historii objevil na čele prvoligové tabulky!
Hokejoví nedůvěřivci se však nenechali vyvést z klidu: "Počkejte, máte doma Kladno a Spartu a mezitím venku Slovan, teď teprve uvidíme, co dokážete!" A viděli, spolu s vyprodaným hledištěm, nejprve po dvě třetiny vyrovnaný souboj s obhájcem titulu - 2:2, ovšem závěr naprosto strhující - poslední třetina 4:0 pro Litvínov (6:2)! Slovan byl pak doma bez šance, vítězství (5:1) stačili zařídit jen Hlinka (3) s Ulrychem (2).
Sebevědomé bašty československého hokeje najednou začaly jezdit do Litvínova s dosud nepoznanými pocity obav.
Říjnové měření sil se Spartou zahájilo týden tří utkání doma s třemi výbornými soupeři, které zhlédlo dohromady přes 25 tisíc diváků, pokaždé bylo totiž beznadějně vyprodáno. Pražané "dostali" téměř totéž, co Kladno (5:2)! Proti Jihlavě narazila kosa na kámen, na tři rychlé góly vojáků z úvodu zápasu se podařilo odpovědět jen částečně (4:7). Jenže za tři dny bylo plno zas a Pardubice vzdorovat nestačily (4:2)! Před každým zápasem v té době postávaly před stadiónem hloučky nešťastníků - těch, na které se nedostaly lístky...
Předcházející vypětí bylo obrovské, přesto mužstvo vedlo i ve Vítkovicích ještě po dvou třetinách 4:2, potom mu přece jen došly síly (4:6). Stačily však tři dny odpočinku a po výhře nad Trenčínem (3:1) se žlutočerní znovu vyšvihli do čela tabulky. A udrželi se tam dalších sedm kol, až do vánoční přestávky! Na spanilé jízdě chemiků si postupně vylámali zuby: Brno (7:3), Plzeň (9:1), Košice (5:4) a Motor (4:2), znovu před vyprodaným stadiónem. Na příští měření sil druhého s prvním na Kladně se proto těšila celá republika...
Oficiální zápis z utkání zní: Kladno - Litvínov 2:2 (0:0, 2:2, 0:0), góly: Nový 2 - Hlinka a Tarant, 8 200 diváků. Velká bitva tak 29. listopadu skončila dalším úspěchem Chezy. Není proto divu, že i Slovan vzápětí zaplnil litvínovský zimák až po střechu a byla z toho "desítka" (10:3), o kterou se třemi góly nejvíc zasloužil Bubla. Do Prahy se potom na závěrečné 22. kolo starého roku vypravilo patnáct autobusů ze severu Čech! Spartě odveta před bezmála patnácti tisíci diváky vyšla (3:5), ale o přezimování na výsluní ligového pelotonu mužstvo ani tato prohra připravit nemohla.
V úterý 10. ledna 1978 se liga nadechla k pokračování. S Litvínovem už se muselo vážně počítat. Zahajoval opět dvoukolem venku a dopadlo to ještě o trochu lépe než v září - v Jihlavě sice ani podruhé neuspěl (4:5), v Pardubicích už ano (2:0). Znamenalo to udržení vedoucího postavení, které si ještě upevnil proti Vítkovicím (6:4). Hodně pak mrzela porážka v Trenčíně, kde utekl začátek utkání (po dvou třetinách 0:3) a závěrečný finiš už nebyl nic platný (2:3). Brno odjíždělo v sezóně i potřetí s prázdnou (7:2), hattrick Hlinka. Zpráva o dalším cenném vítězství přišla z Plzně (4:3), která bojovala (a nakonec marně) o záchranu. Košice kousaly jen první třetinu (0:1), nakonec si odvezly půltucet (6:1) a Litvínov byl ještě po 29. kole na čele!
Zůstal tam i po remíze v Budějovicích (2:2), ale to už všichni mysleli na následující zápas. Televize si pro přímý přenos nemohla vybrat lépe - třetí vzájemné měření sil mezi kladenskými oceláři a chemiky ze severu Čech slibovalo napovědět rozluštění mistrovské hokejové tajenky.
Ve zpočátku vyrovnaném zápase nakonec zkušené Kladno složilo reparát. Vyhrálo 7:3 (0:0, 3:2, 4:1) a i když faktický dopad pro Litvínov tenhle zápas neměl (stále byl první), psychický ano. Hlavně proto dokázal ve 32. kole Slovan, podporovaný deseti tisíci lidmi, Litvínov porazit (5:0). Malá krize pokračovala, Sparta před opět přeplněnou Sportovní halou vyhrála (3:1) a co horšího, poslala nás "až" na 3. místo v tabulce. Dvojnásobné domácí vítězství nad Jihlavou (2:0) a Pardubicemi (5:2) však Litvínov s v pořadí druhým Kladnem znovu prohodilo. Jenže superforma už byla pryč a potvrdily to tři porážky v řadě: v Ostravě (2:5), doma s Trenčínem (1:4) a v Brně (0:2), které rozhodly o tom, že Litvínov na titul nedosáhne. Ve hře však byly ještě další, pro Litvínov také mimořádně cenné kovy. Vítězství nad Plzní (6:4) posílilo naděje na stříbro, ale po neúspěchu v Košicích (2:4) se zdálo, že 2. místo zůstává už jen v teoretické rovině. Chtělo to totiž maličkost - v posledních čtyřech utkáních neztratit ani bod a navíc ve 44. kole porazit druhou Spartu!
S Budějovicemi to vyšlo (7:4), ale co v jámě lvové a již prakticky mistrovské - na Kladně? Málokdo věřil, ale povedlo se - výhra (4:3) byla obrovským impulsem. Porazit Slovan byla za těchto okolností povinnost a povedlo se s pomocí Kokrmentových tří gólů (9:3).
A bylo tu vyvrcholení soutěže. 4. dubna přijela Sparta k poslednímu a rozhodujícímu utkání o druhou příčku. Všechno jí hrálo do karet: měla o bod víc (stačila jí remíza), v brance výborného Holečka a proti němu Hlinku pouze na střídačce, zraněného. Měla však méně toho, co se v téhle hokejové detektivce ukázalo jako rozhodující - touhy po vítězství. Takže nakonec: Litvínov - Sparta 3:1 (0:0, 2:1, 1:0), branky: Machulda, Kodrle a Bubla, který trefil prázdnou branku při sparťanské power-play. Hlinka se s 33 góly stal poosmé za sebou nejlepším střelcem mužstva a po nejlepším umístění v lize od roku 1959 mohly vypuknout oslavy! Malý stín zklamání sice na duši zůstal - titul byl tak blízko! - ale to samo o sobě nemohlo zaplašit zážitky z velké sezóny...

 

Sezóna 1978/79

Namlsaní diváci rok po senzačním 2. místě očekávali, že mužstvo svou výkonnost potvrdí. Ke kormidlu přišel František Dům a v týmu postrádal především Ivana Hlinku, kterého plnění vlastenecké povinnosti zaválo na část sezóny do Trenčína. Narukovali také útočníci Jeřábek (Vyškov) a Hübl (Trenčín), naopak z vojny se vrátil talentovaný Chabroň. Další výrazné změny nebyly a tak veřejnost s napětím očekávala, jak si mužstvo, po dvanácti letech poprvé bez Hlinky, povede v novém ročníku.
Že začátek v Jihlavě bude obtížný se celkem předpokládalo (3:5), ale přesvědčivá domácí premiéra s Budějovicemi (9:1) byla slibná. V Košicích se Litvínovu už v té době bodovalo těžko (3:7), ale s Brnem si doma poradil (4:2). V duchu střídavých výsledků se pak nesla prakticky celá sezóna. Výjimku tvořila série posledních devíti kol (16. - 24.) před vánoční přestávkou, v nichž celek šestkrát zvítězil a třikrát remizoval (zisk 15 bodů) a zdálo se, že by ještě mohl říci své k pořadí na předních místech tabulky. Zejména když se v polovině soutěže vrátil na domácí led Ivan Hlinka, který v Trenčíně nastoupil kvůli zraněnému kolenu jen k osmi zápasům.
Po shodných lednových výhrách nad Kladnem i Vítkovicemi (7:5) byl Litvínov čtvrtý, ale jen krátkodobě. Ve 34. kole klesl na 5. místo a tato příčka už mu patřila až do konce. Oproti minulému roku pohoršení o tři místa, ale zároveň také třetí nejlepší umístění v dosavadní historii klubu, takže žádné velké zklamání.

Sezóna 1979/80

Potíže nastaly už před sezónou. Bubla ohlásil odchod do Sparty, Hlinkovo koleno si brzy vyžádalo další operaci, navíc skončili zkušení Machulda s Daňkem a Kokrment oblékl zelené sukno v Jihlavě. Jedinými posilami byli obránci Korph z Opavy a odchovanec Karagavrilidis (návrat z vojny).
Úvod ligy byl velmi zlý, první body na sebe nechaly čekat až do 6. kola proti Kladnu (6:2). Právě tehdy se po dohodě oddílů vrátil z Prahy vypomoci Jiří Bubla (hrál pak až do konce prosince) a přišel pozvolný obrat. Byť šlo vesměs o bodové paběrkování, na opuštění posledního místa to stačilo. Cenná byla zejména výhra v Brně (5:2), které se pomalu ale jistě stávalo naším největším konkurentem v boji o záchranu. Loučení se starým rokem v utkání se Spartou bylo sice úspěšné (4:0), ale po delším čase se Litvínovu o vánocích zase jednou nedýchalo příliš dobře.
Ani v dalších měsících se týmu nepodařilo vyhrát více jak dvakrát po sobě a brzy bylo jasné, že se o všem rozhodne ve vzájemném souboji s Brnem v předposledním, 43. kole.
Dlouho vyrovnaný a úporný zápas, v němž se vzájemně čekalo na chybu (ještě po 40 min. 1:1) rozhodla v poslední třetině zkušenost Kodrleho a Taranta, kteří svými góly poslali Zetor do druhé ligy (3:1). Litvínov tak již poněkolikáté zvládl klíčový zápas sezóny na jedničku!

Sezóna 1980/81

Těsně před startem ligy rezignovali na své funkce předseda oddílu A. Wild a místopředseda K. Řehoř. Novým předsedou oddílu se stal Zdeněk Zíma a zůstal ve funkci nejdéle ze všech - deset let.
Další drama se odehrálo v brankovišti - Jan Hrabák nečekaně odešel na vojnu do Trenčína a ke Kapounovi tak musel být povolán 37-letý veterán Šrámek. Nastoupil pak nakrátko v jediném utkání doma se Slovanem, než se jeho kolega vzpamatoval ze zásahu kotoučem do přilby. "Miko" Kapoun jinak zvládl celou sezónu sám!
Definitivně bez Bubly a Opačitého, ale už s mladými obránci Kadlecem (z Jihlavy), Procházkou a "vojáky" Jeřábkem a Hüblem byla sezóna zahájena úspěšně. Ten rok se poprvé hrálo bez nerozhodných výsledků a tahle novinka týmu svědčila - v prvních deseti zápasech hrálo mužstvo šestkrát doma a vždy zvítězilo, z toho 3x v prodloužení! Znamenalo to výborné 4. místo, jenže v následujících čtyřech kolech jelo třikrát ven, z toho dvakrát na Slovensko, takže výsledky se očekávaly s obavami. Ale výhry v Trenčíně (3:2), v Košicích (5:2) a doma nad Gottwaldovem (8:5) daly týmu křídla a když Hlinka v Praze proměnil po dalším prodloužení rozhodující penaltu v další dva body (4:3), byl Litvínov už druhý! V sérii Č. Budějovice (5:2), Vítkovice (4:5), Pardubice (5:4), Kladno (11:3, 2. třetina 6:0!), Slovan (2:1 - páté využité prodloužení) a Plzeň (5:2) se po 20. kole držel stále pod špicí. Po porážce v Jihlavě (1:7) přišly ještě těsné úspěchy s Trenčínem (4:3) a Košicemi (6:5) a byť jsme rok 1980 zakončili porážkou v Gottwaldově (3:4), s třetím místem panovala jednoznačně spokojenost.
Overturu Nového roku obstaralo vítězství nad Spartou (4:2), ale pak přišla krize a po třech vysokých porážkách kleslo mužstvo v tabulce na 5. místo. Střídavé výkony a proměnlivá forma pak pokračovaly až do závěru ligy, s níž se Litvínov loučil domácí prohrou s Č. Budějovicemi (0:2) na pátém místě. Zároveň se loučil se dvěma velkými osobnostmi žlutočerných barev - před odchodem do NHL s Ivanem Hlinkou po patnácti a Josefem Ulrychem po šestnácti odehraných sezónách v nejvyšší soutěži.

Sezóna 1981/82

Hrálo se podruhé a naštěstí naposledy bez remíz, od dalšího roku řídící orgán opět umožnil, aby se v jeden večer sešli proti sobě dva rovnocenní soupeři. Změny v zadních řadách: do mužstva se z jihlavského béčka vrátil brankář Výborný a první šanci dostal dorostenec Prachař; naopak narukovaly pozdější opory Procházka a Uvíra.
V útoku se nejvíce spoléhalo na Kokrmentův návrat z Jihlavy, první ligové ostruhy začali získávat sedmnáctiletí Rosol s Klímou; kromě veteránů Hlinky a Ulrycha (ten přešel na místo asistenta trenéra) scházel trenéru F. Důmovi také Kodrle, který se vrátil do Ústí nad Labem.
Proto se od mužstva zázraky nečekaly, mělo se pohybovat v klidném středu tabulky. Tam se však ocitlo jen krátce na přelomu listopadu a prosince (páté), jinak se stále tlačilo na špici! O dalším titulu Jihlavy bylo brzy rozhodnuto a tak si to ostatní celky rozdaly o zbývající vavříny.
Pod vlastní střechou na Chezu v prvních šesti zápasech nikdo nevyzrál. Mužstvo navíc produkovalo atraktivní útočný hokej, který se líbil a který jej pak charakterizoval po celá 80. léta. Dokládají to i výsledky zápasů - Trenčín (8:2), Vítkovice (9:4), Kladno (6:5), Gottwaldov (6:1), Brno (5:3), Pardubice (8:5). Na konto přibylo i pár bodů z venku, kde zaujala hlavně rekordní výhra v Košicích (10:2). Koho by v tu chvíli napadlo, že to byl na dlouhých 10 let poslední úspěch na východě republiky!
Suma sumárum, tým stále až na drobné výjimky držel lichotivé 3. místo za tandemem Jihlava - Kladno (krátce se objevil i na druhém). A na něm také skončil. Zatímco na vojáky se mu vůbec nedařilo (ve čtyřech utkáních bez bodu), "Oceláře" dokázal dvakrát porazit.
Litvínov se pyšnil nejlepším ligovým útokem (205 branek!), když střeleckou potenci obstarávalo hlavně trio centrů Růžička, Kokrment, Chabroň; zdatně jim sekundoval Rosol.
Sezóna tak proběhla klidně a bez velkých excesů. Jedna Dukla získala titul, druhá, z Trenčína, sestoupila.

Sezóna 1982/83

Kádr se podařilo stabilizovat, došlo k minimálním změnám - do mužstva se po vojně vrátil Hrabák, zelené sukno oblékl Weissmann. Za účasti všech ligových mužstev vyhrál Litvínov v přípravě Pohár Osvobození a tak se na start ligy čekalo s napětím. Snad nikdy nebyl Litvínov tak horkým favoritem soutěže jako v roce 1982.
Vstup do ní byl famózní, 18. září před TV kamerami rozdrtil Litvínov bratislavský Slovan (10:1). Jenže vše se zlomilo v následujícím duelu v Praze se Spartou (2:5). Prohra zasadila těžkou ránu do sebevědomí týmu, který v následujících čtyřech kolech nevyhrál. Stále se horšící výkony pokračovaly, mužstvo se po 16. kole propadlo dokonce až na 11. místo a kádru nabitému jmény začal navzdory medailovým ambicím vážně hrozit sestup! Trenérská dvojice Bubník - Ulrych se musela poroučet, přišli noví trenéři a jak už to v takových situacích někdy bývá, stal se malý hokejový zázrak.
Pod vedením záchranného realizačního týmu Beránek - Kýhos - Rippel - Zíma, postaveného výhradně z domácích zdrojů, se s celým kolektivem udála neuvěřitelná proměna - dvanáct kol za sebou neprohrál, získal dvacet bodů ze 24 možných a vylétl v tabulce na čtvrtou příčku - takové byly jeho skutečné možnosti! Bodová šňůra ligu pro Litvínov bez problémů zachránila, mužstvo se poté až do konce sezóny pohybovalo v klidném středu tabulky a obsadilo 6. místo. Velkým příslibem byla v závěru hra mladé řady Rosol - Růžička - Klíma.

Sezóna 1983/84

Přinesla druhý velký úspěch v historii klubu. Kdo se už trochu vyznal v mentalitě litvínovského hokeje, mohl ho předvídat, od mužstva se totiž mnoho nečekalo. Povolávací rozkazy v létě zamířily na adresy Petrů Klímy a Rosola, v Jihlavě dále působili Prachař s Weissmannem, skončili obránci Rykl a Korph.
K mužstvu přišli noví trenéři Pospíšil a Kýhos a s jinak téměř stejným hráčským kádrem v 1. čtvrtině doma neprohráli! Usadili se na 3. místě tabulky a ve druhé části forma kulminovala. Jediným přemožitelem se staly Pardubice, senzační byla zejména výhra po dlouhých letech v Jihlavě (5:3, 1. třetina 4:0!). Začalo tak velké stíhání vojáků z Vysočiny, které vrcholilo úspěšnou odvetou před vyprodaným stadiónem ve 26. kole (6:4), posledním před vánoční přestávkou. Litvínov podruhé v historii přezimoval na čele tabulky!
Právě nevídaně dlouhá ligová pauza (kvůli ZOH v Sarajevu se protáhla až do 24. února) vlastně spolurozhodla o titulu. Krátce po ní Litvínov zaznamenal rozhodující ztráty, od 27. do 30. kola jel ze čtyř utkání třikrát ven (pokaždé na Slovensko) a třikrát těsně prohrál: v Trenčíně (3:5), v Košicích (3:4) a na Slovanu (3:4). Pardubice s Jihlavou tak mužstvo předstihly a vojáci získali i značný náskok. Zbývalo ale ještě 14 kol, která mohla mnohé změnit.
Výkony šly opět nahoru a před jakýmsi předčasným soubojem o prvoligové stříbro ve 35. kole v Pardubicích už byl Litvínov v tabulce před Východočechy. Vítězný gól dramatického zápasu (2:1) vstřelil "Perníkářům" obránce Chuchel (měl tehdy výbornou sezónu) a následné vítězství nad Budějovicemi (8:3) bylo rozcvičkou na zápas roku v Jihlavě.
Mohli jsme ještě vojákům cestu k titulu zkomplikovat, ale domácí to nepřipustili, o jejich vysokém vítězství (11:5) rozhodl výpadek v první dvacetiminutovce (5:0). Bylo to jediné vítězství Jihlavy nad Litvínovem! Nedeprimované mužstvo pak pokračovalo v oku lahodící hře a na 2. místě se rychle vzdálilo třetím Pardubicím až na 9 bodů.
Finiš byl dokonce tak mocný, že zdánlivě jasnou situaci na čele tabulky ještě zdramatizovalo 42. kolo. Poslední Gottwaldov doma senzačně porazil Jihlavu (2:1) a litvínovští hráči, jako by znali vývoj tohoto zápasu, otočili průběh utkání v Brně z 0:3 na (4:3). Ke ztrátě titulu by ale Jihlava musela klopýtnout ještě jednou a to se již nestalo. Nicméně v posledním domácím utkání ve 43. kole se Spartou měl Litvínov jinou velikou motivaci - v dosavadních 21 zápasech před vlastním publikem totiž nepoznal hořkost porážky, jediný bod za remízu mu vzal v 16. kole Trenčín (2:2)! Byla tedy šance ozdobit ligové stříbro faktem nedobytých bran města. Ještě po dvou třetinách vedli Pražané 4:2, ale v závěrečné části tleskalo sedm tisíc diváků brankám Růžičky a Taranta a tím i konečné remíze (4:4), což znamenalo vytvoření ojedinělého ligového rekordu! Rekordem klubovým pak byl zisk 61 bodů (z toho dvaačtyřicet doma).
Trenéři měli v této sezóně k dispozici tak široký a kvalitní kádr, že dilema "koho postavit" řešili často hrou na čtyři útoky, předtím i potom (a nejen v Litvínově) variantou v lize málo vídanou. V jednotlivých čtvrtinách získal Litvínov 14, 18, 13 a 16 bodů - prostě po všech stránkách výborná sezóna. Jihlava měla jen o čtyři body víc a lví podíl na jejím prvenství patřil (jaká to ironie) formaci Rosol - Kameš - Klíma (dohromady 61 branek)...
"Přiznávám otevřeně, že bez litvínovsko-kladenského útoku bychom ligu nevyhráli," hodnotil sezónu trenér Dukly S. Neveselý.

Sezóna 1984/85

Roční houpačková výkonnost bohužel pokračovala a mužstvo, považované před startem ligy za jednoho z jejích největších favoritů, zcela selhalo.
Los poslal Litvínov v prvních dvou kolech na led soupeře, v 1. kole navíc před televizní kamery. Bodovat se ale nepodařilo ani v Gottwaldově (3:4), ani v Budějovicích (3:7) a od té doby se tým stále pohyboval ve druhé polovině tabulky a na výkony z minulého roku mohl jen vzpomínat. Ve druhé čtvrtině přišlo malé zlepšení (13 bodů), ale další pokračování přineslo opět vystřízlivění z ambicí. Ve zbývajících dvou částech ligy znamenal stejně jako v první vždy jen devítibodový zisk pouze konečné 7. místo.
Bylo to velké zklamání, vždyť mužstvu zůstaly v kádru všechny opory (odešel pouze mladičký P. Svoboda do zámoří a z vojny se vrátil Weissmann). Chyběla ale větší bojovnost a stabilita formy. Vůbec se nedařilo s Košicemi, jimž Litvínov čtyřikrát podlehl vysokými brankovými příděly (doma 6:8 a 4:10, venku 2:12 a 3:7, celkové skóre 15:37!), s ostatními soupeři byly výsledky proměnlivé.
Fanoušky se částečně podařilo udobřit až závěrečnou výhrou v Plzni (9:3), která naznačila, jaké byly vlastně skutečné možnosti celku. Růžička si právě v posledním 44. kole hattrickem titul krále střelců (38 gólů). Dělil se o něj s jihlavským Válkem, který dodatečně po sezóně přivedl za statistiky spoluhráče jako svědka, že mu byl jeden Válkův gól omylem připsán...
Na MS v Praze se probojovali hned tři hráči Litvínova, Růžička byl spolu s Lálou s osmi góly nejlepším střelcem mistrovství.

Sezóna 1985/86

Před startem sezóny se udála převratná změna - ve snaze zatraktivnit soutěž, rok předtím rozhodnutou dávno před koncem, a také veden příkladem jiných zemí, vložil řídící orgán soutěže na závěr dlouhodobé části ligovou staronovinku: play-off. Na rozdíl od pokusů v 70. letech se ujala a dnes je bez ní vyvrcholení sezóny již nemyslitelné. Kvalifikovalo se do něj osm nejlepších týmů po základní (22 kol) a nadstavbové části (12 kol). Nadstavba se stala československou raritou.
Liga v zemi mistrů světa se změnila v opravdovou výkladní skříň našeho hokeje.
Litvínov se velmi těšil na návrat vojáků Rosola a Klímy, šuškalo se dokonce o tom, že se z Jihlavy vrátí kompletní útok včetně kladenského centra Kameše. Vše ale vzalo obrat o prázdninách, kdy Klíma bez požehnání úřadů odletěl za oceán a Kameš se tím pádem vrátil na Kladno. Jediný navrátilec Rosol však v obnovené dvojici s Růžičkou zklamání fanoušků rychle rozptýlil, oba dohromady zaznamenali do tabulky produktivity 128 bodů! Trenéři Dům a Hlinka tak mohli vycházet z jednoduché filozofie - dát zkrátka v zápase víc gólů než soupeř...
Od úvodního ligového hvizdu bylo jasné, že Litvínov bude tentokrát mířit vysoko. V 1. čtvrtině prohrál pouze 2x a zakončil ji památným rozstřílením Sparty před zraky celé republiky (10:4). To už coby vedoucí celek tabulky! I tohle utkání bylo zejména úchvatným představením Růžičky s Rosolem...
Menší pokles formy zahájila prohra s Kladnem (2:4) v 1000. prvoligovém utkání Litvínova. Hlavně doma však mužstvo stále drželo superfazónu a základní část ukončilo výhrou na Spartě (5:3) na 4. místě.
Nadstavba, kde se vždy 2x za sebou utkali sudí s lichými, přinesla spanilou jízdu chemiků. Gottwaldov dostal 2x "bůra" (5:3 a 5:1), další dva body přišly v zápasech s Trenčínem (3:4 a 5:3) a ve střeleckých dostizích neměla šanci Plzeň (6:4 a 10:6). Forma týmu kulminovala ve dvojutkání s reprezentanty nabitou Jihlavou (3:2 a 3:2), když v Litvínově rozhodl 30 vteřin před koncem Růžička. To znamenalo postup už na 2. místo, těsně za herně podobně zaměřené Košice. Právě VSŽ byly dalším soupeřem. V 1. třetině duelu pod Krušnými horami hráči před vyprodaným stadiónem excelovali (Růžička čistý hattrick za dvacet minut!), ale nakonec na strojově "ruskou" kombinaci Košic (Liba, Vodila, Svitek, Bondra, Bača) nestačili (6:8, v odvetě 2:7). Kladno však v závěru nadstavby těžko mohlo pomýšlet na úspěch, po výhře na Kladně (5:3) se doma hrál tak trochu "bohémský" hokej (5:1, vyloučení 15:5!). Rosol uzavíral skóre z trestného střílení - nic divného, kdyby Litvínov při jeho faulem zastaveném úniku nehrál v oslabení tři na pět. Trenéři už v utkání šetřili trojici Chabroň, Kýhos, Kokrment na rozhodující boje.

Play-off
Zahájili jsme z druhé pozice proti sedmé Plzni. A začátek prvního utkání přinesl šok - po pár minutách 0:4! K náporu symbolicky zavelel kapitán Kýhos, ještě do konce třetiny to bylo 2:4 a diváci nakonec oslavovali i těsné vítězství. Poté už měla série jednoznačný průběh. V semifinále čekala Jihlava, druhou dvojici vytvořili Košice a Pardubice.
Pětidílný seriál našeho měření sil s vojáky by se mohl dodnes vysílat jako hokejová lahůdka, dokumentující skloubení herního umění a sportovního dramatu. Na ledě byla k spatření dobrá polovina reprezentačního mužstva a hra tomu odpovídala. Deník Průboj to tehdy vystihl titulkem "Byl to velký hokej".
Duklu posadila do sedla úvodní výhra v Litvínově. Žlutočerní příliš otevírali obranu ve snaze zápas rozhodnout, ale druhý den se poučili, oplatili stejnou mincí a přidali i nějakou tu branku navrch.
Před cestou na Vysočinu se Litvínovu nedávaly velké naděje. Třetí utkání mělo klíčový význam a tomu také odpovídala intenzita boje. Litvínov dvakrát vedl o dvě branky - 2:0 a 3:1, ale domácí vždy vyrovnali a zdálo se, že jim zůstalo více sil. Kapoun v naší kleci však odolával a když už se všichni chystali na prodloužení, Válek 38 vteřin před sirénou získal Jihlavě vedení (4:3). Drama však ještě mělo mít pokračování! V čase 59:57 vypálil po přihrávce Kokrmenta Rosol a ve vyprodaném hledišti byl najednou slyšet spadnout špendlík (4:4)! V prodloužení gól nepadl a tak přišly ke slovu penalty.
V prvních třech sériích nedal nikdo ze žlutofialových, ani naši Rosol, Chabroň a Růžička. Pak byl úspěšný Válek, ale vzápětí proměnil také Kokrment! Jenže poté skóroval Šejba a po neúspěšném Jeřábkovi definitivně rozhodl jihlavský Pivoňka.
Taktika v odvetě, vysílané televizí, byla tentokrát více než kdy jindy postavena na zabezpečené obraně. Góly přicházely jen pomalu. 1:0 svítilo pro Jihlavu zásluhou Šejby, v oslabení zamotali obraně soupeře hlavu Růžička s Rosolem a bylo vyrovnáno. Jihlava šla znovu do vedení po střele z úhlu, ale v naší přesilovce zakončil další přesnou kombinaci "R + R" bombou Kadlec (2:2). V prodloužení jsme prožívali horké chvíle, Dukla si vynutila velký tlak, ale Kapoun čaroval a tak znovu samostatné nájezdy.
A hned první proměnil Kokrment! Osm jeho následovníků na obou stranách nedokázalo na ledě rozbitém sedmdesáti minutami boje překonat ani jednoho z gólmanů. A pak se rozjel Pivoňka a Kapoun byl opět neprůstřelný! Bude se hrát i popáté...
Den před utkáním, v pondělních večerních TV Aktulitách hlásili: "Nejezděte a netelefonujte do Litvínova, utkání je beznadějně vyprodané!" Po čtyřiceti minutách infarktového klání prohrával Litvínov 0:3, během pěti (!) minut srovnal na 3:3, aby ve strhujícím prodloužení poslal definitivně Jihlavu do finále Válek. Krátce předtím poskakoval kotouč téměř po brankové čáře Břízovy branky...
Vyřazené mužstvo se pak těžko motivovalo k duelům s Pardubicemi o bronz a i když Haškovi nastřílelo třináct branek, na medaili to nestačilo.

Sezóna 1986/87

Pokračovala generační výměna - odešli zkušení Chuchel, Chabroň a Tarant, do Plzně zamířil Kýhos. Debutovali Kysela a Molnár, z vojny se vrátil Šulc a výměnou za Kýhose přišel Razým.
Po hodech přichází půst - a platilo to znovu i pro Litvínov. První vítězství jsme zaznamenali až v 6. kole a do kola čtrnáctého zůstalo osamocené! Později přišlo několik výher, ale po 22. kole byl Litvínov stále poslední a bilo se na poplach...
V takové situaci se obvykle poroučí trenér. Na severu Čech však přišlo originálnější řešení - trenér se převlékl do hráčského dresu! Ivan Hlinka na led naskočil ve 3. kole nadstavbové části 11. ledna v Trenčíně, přihrál Jeřábkovi na druhý gól (znamenal remízu 2:2) a mužstvo pak celých osm kol za sebou neprohrálo (14 bodů)! Návrat největší osobnosti litvínovského hokeje se stal událostí sezóny, byl živou vodou pro mužstvo a velkým lákadlem pro diváky.
V prvním zápase doma v novém roce s Vítkovicemi (8:2) přihrál Hlinka na tři góly, v Ostravě na další dva (výsledek 10:4 pro Litvínov!) a proti Plzni (8:0) si připsal i první dvě vstřelené branky. Ožili "R + R", mužstvo bylo úspěšné i v Ostravě (3:2) a když zdolalo Brno (7:4) přiblížila se mu "osmička" na pouhé dva body! Osmý Gottwaldov měl ale v závěru daleko výhodnější vylosování, hrál s 10. Trenčínem a 12. Vítkovicemi, které v celé nadstavbě získaly jediný bod, zatímco Litvínov, který i na Brno přilákal do hlediště osm tisíc lidí, narazil po brněnské odvetě (3:3) na Jihlavu. Doma ji po skvělém výkonu porazil (6:4), venku sice přes drtivý závěrečný nápor podlehl (2:3) a nepostoupil do play-off, alespoň si však zajistil maximální tříbodovou bonifikaci pro boje o záchranu. V nich mužstvo čtyřikrát vyhrálo doma, třikrát podlehlo venku a definitivně se zachránilo už dvě kola před koncem výhrou ve Vítkovicích (4:1), která prakticky poslala Ostravské do 2. ligy.
Škoda, že dvojice Růžička - Rosol spolu kvůli zraněním nastoupila jen v sedmadvaceti zápasech, sezóna se tak stala významnou především nezapomenutelným Hlinkovým návratem.

—————

Zpět


Copyright © 2009,Miroslav Kapoun. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.