Pěnčín

Trávil jsem tu nejhezčí část dětství. No řekněte sami kde se může malýmu klukovi líbit víc než u babičky na vesnici mezi kamarádama.
Kluci odrostli, babička odešla a barák v Pěnčíně zůstal opuštěný. Tak dlouho jsme s Marťou jezdili kolem a dívali se jak chátrá pro nezájem nového majitele až jsme se rozhodli ho koupit.

Dneska jsme podepsali kupní smlouvu. Bude to jedna veliká starost ale doufáme že i celá řada drobných radostí. Prvním našim úkolem je dát to do stavu -2 roky a vyházet nepotřebné. Už jsme odvezli asi 20 aut a stále to nekončí.

Ale přeci není možné na vzpomínky z dětství nenavázat…